Zde je monolog, který přednesl Bottom v lese u Atén:
Měl jsem velmi vzácné vidění. Zdál se mi sen, který překonal lidský rozum, abych řekl, jaký sen to byl. Člověk je jen osel, pokud se chystá vyložit tento sen. Myslel jsem, že jsem to byl – nikdo nemůže říct co. Myslel jsem, že jsem byl, a myslel jsem, že jsem měl – ale člověk je jen záplatovaný blázen, pokud mi nabídne, že řekne, co jsem měl. Lidské oko neslyšelo, lidské ucho nevidělo, lidská ruka nemůže ochutnat, jeho jazyk otěhotnět ani jeho srdce oznámit, jaký byl můj sen. Nechám Petera Quince, aby napsal baladu o tomto snu. Bude se mu říkat „Sen dna“, protože nemá dno; a já ji zazpívám na konci hry před vévodou. Snad, aby to bylo vlídnější, zazpívám to při její smrti.
Co je na tomto monologu tak legrační, je Bottomův úplný nedostatek sebeuvědomění. Je přesvědčen, že měl hluboký a smysluplný sen, ale ve skutečnosti jeho sen nebyl nic jiného než změť nesmyslů. Komické je i jeho naléhání, že jeho snu nikdo nemůže pochopit, neboť je zřejmé, že on sám mu nerozumí. Bottomův monolog je klasickým příkladem Shakespearovy schopnosti vytvářet humor prostřednictvím charakterizace.