Během celé básně je mluvčí pohlcen svým smutkem a vzpomínkami na ztracenou lásku Lenore. Havranova neustálá reakce na "Nevermore" působí jako krutá připomínka definitivnosti smrti a zdůrazňuje, že neexistuje žádná naděje na usmíření nebo shledání s Lenore. Toto opakování se stává strašidelným refrénem, který odráží duševní stav mluvčího a podtrhuje jeho muka a marnost jeho hledání útěchy.
Navíc událost havranova vyslovení „Nevermore“ dostává symbolický rozměr. Zapouzdřuje existenciální krizi mluvčího, představuje temnotu, zoufalství a nejistotu, které čelí. Havranovo neochvějné opakování slova znamená, že utrpení mluvčího bude přetrvávat a z jeho psychického trápení není úniku.
Poeovo použití této ústřední události je mistrovsky vytvořeno tak, aby na čtenáře zapůsobilo hluboko. Opakování písně „Nevermore“ vytváří znepokojivý rytmus, který se básní odráží a odráží stav mysli mluvčího. Stává se nezapomenutelným symbolem neúprosné povahy smutku a lidské neschopnosti překonat přízrak smrti a ztráty.
Událost neustálého pronášení havrana „Nevermore“ v básni tak vystupuje jako stěžejní moment, který pohání vyprávění, umocňuje emoce a ztělesňuje ústřední témata „Havrana“.