1. Důraz na rodinná pouta:Projev zdůrazňuje Antigoninu hlubokou lásku a loajalitu k jejím zesnulým bratrům Polynikovi a Eteoklovi. Její odmítnutí opustit jejich těla demonstruje její silná rodinná pouta a důležitost uctívání mrtvých podle jejího přesvědčení a zvyků.
2. Vyjádření smutku a frustrace:Antigonina slova vyjadřují její smutek a úzkost nad tragickým osudem jejích bratrů, utrpením, které snáší, a jejím pocitem bezmoci. Její emocionální stav vyvolává v publiku empatii, protože se dokáže vžít do její bolesti a pochopit její zoufalé činy.
3. Nespravedlnost zákona:Řeč vrhá světlo na tvrdý a nespravedlivý zákon uvalený Kreónem, který zakazuje pohřbívání Polynice. Publikum může vnímat, že Antigonin odpor k tomuto zákonu pramení z jejích mravních zásad a touhy ctít bratra, nikoli ze vzdoru či vzpoury.
4. Oběť a nezištnost:Antigonina řeč odhaluje její ochotu obětovat se pro bratra a své hodnoty. Potenciální trest za své činy přijímá beze strachu a naznačuje svou nezištnou oddanost své povinnosti.
5. Kontrast s Kreonem:Postavením Antigoniny emocionální zranitelnosti s Kreonovým chladným a nelítostným postojem mohou diváci vidět ostrý kontrast mezi jejich postavami. Antigonina lidskost a empatie se stanou zjevnějšími ve srovnání s Kreonovým drsným a neústupným postojem.
Celkově proslov vytváří sympatie k Antigoně tím, že představuje multidimenzionální postavu, kterou pohání láska, smutek a smysl pro náboženskou povinnost. Kontrast mezi jejími emocemi a Kreonovou neústupností ještě umocňuje její sympatické ztvárnění ve hře.