Stanislavski věřil, že ospravedlnění je pro herce zásadní, aby vytvořili pravdivé a uvěřitelné výkony. Tvrdil, že herci by neměli jednoduše zobrazovat emoce a akce popsané ve scénáři, ale měli by také chápat základní důvody těchto emocí a akcí. Herci se tak mohli hlouběji propojit se svými postavami a učinit jejich výkony emocionálněji rezonujícími.
Stanislavski vyvinul řadu technik, které pomáhají hercům rozvinout ospravedlnění jejich postav. Tyto techniky zahrnovaly:
- Improvizace :Herci by improvizovali scény ze života své postavy, zkoumali jejich myšlenky, pocity a vztahy.
- Životopis postavy :Herci by napsali podrobnou biografii své postavy, včetně informací o jejich dětství, rodině, vzdělání, pracovní historii a vztazích.
- Emocionální paměť :Herci čerpali ze svých vlastních osobních zkušeností, aby našli emoce, které byly podobné těm, které prožívaly jejich postavy.
Pomocí těchto technik mohli herci rozvíjet hluboké a jemné porozumění svým postavám a vytvářet představení, která byla pravdivá a uvěřitelná.
Zde je několik příkladů toho, jak lze ospravedlnění použít v jednání:
- Ve scéně, kde je postava naštvaná, může herec ospravedlnit hněv tím, že si představí, že se postava cítí frustrovaná a bezmocná, protože jí bylo odepřeno něco, co chtěla.
- Ve scéně, kde postava pláče, může herec ospravedlnit slzy tím, že si bude představovat, že postava je přemožená smutkem nebo smutkem.
- Ve scéně, kde se postava směje, může herec ospravedlnit smích tím, že si představí, že postava cítí radost nebo úlevu.
Pochopením oprávněnosti emocí a činů svých postav mohou herci vnést do svých výkonů větší hloubku a autenticitu a vytvořit pro diváky uvěřitelnější a poutavější zážitek.