1. Uskutečnění jeho tragického osudu: Oidipus dospívá k šokujícímu zjištění, že splnil strašlivé proroctví, kterého se celou dobu obával. Naříká nad svým pádem a vyjadřuje svou úzkost a zoufalství.
2. Sebepokárání: Oidipus si tvrdě vyčítá svou slepotu a aroganci. Za bolest, kterou způsobil sobě i ostatním, obviňuje své vlastní činy.
3. Ztráta zraku: Oidipus se rozhodl oslepit jako symbolický trest za své činy. Tím, že se připravuje o zrak, se snaží uniknout nesnesitelné hrůze čelit světu, na který nevědomky přinesl tolik utrpení.
4. Vyhoštění: Oidipus uznává, že už není způsobilý žít mezi svým lidem a rozhodne se odejít do vyhnanství. Věří, že jeho přítomnost přinese Thébám jen další neštěstí.
5. Odvolání ke Creonovi: Oidipus svěřuje své dcery, Antigonu a Ismene, do péče Kreóna, svého švagra. Prosí Kreóna, aby se o ně postaral a ochránil je před dalším poškozením.
6. Sbohem Thébám: Oidipus se definitivně loučí s městem Théby, kterému kdysi vládl jako ctěný král. Naříká nad tragickým zvratem událostí, který otřásl jeho životem a způsobil ostudu jeho jménu.
7. Žádost o důstojnou smrt: Oidipus vyjadřuje svou touhu po klidné a důstojné smrti. Přeje si najít odpočinek a osvobodit se od břemene své viny a utrpení.
Celkově Oidipův monolog na konci „Oidipus Rexe“ zachycuje jeho hluboký smutek, úzkost a sebeodsouzení, když se potýká s následky svého tragického osudu a uznává ničivý dopad svých činů na sebe i na své okolí.