Když Hamlet říká Ofélii, ti, kteří jsou již ženatí, budou žít všichni kromě jednoho iii i 128, co tím vlastně říká?

V této větě z Hamletova slavného monologu „Být či nebýt“ Hamlet nehovoří přímo k Ofélii. Zamýšlí se nad existenciální otázkou, zda je lepší snášet útrapy života, nebo hledat osvobození smrtí. Odkaz na „ti, kteří jsou již ženatí, všichni kromě jednoho budou žít“ (3. dějství, scéna I, řádky 128–129) je součástí Hamletovy širší úvahy o lidském stavu a výzvách a zodpovědnosti, které život přináší.

Hamletův výrok o manželství lze interpretovat více způsoby. V jedné rovině by to mohlo být chápáno jako komentář k nevyhnutelnosti smrti. Hamlet naznačuje, že bez ohledu na rodinný stav nebo jiné okolnosti je smrt nakonec nevyhnutelná pro všechny kromě jedné osoby. Tato interpretace je v souladu se základním tématem monologu, který se potýká se strachem ze smrti a nejistotou toho, co přijde potom.

Další možná interpretace je, že Hamlet vyjadřuje pocit závisti nebo lítosti vůči těm, kteří jsou již ženatí. Může mít pocit, že manželství nabízí pocit stability, společnosti a naplnění, který mu v jeho vlastním životě chybí. Tato interpretace navazuje na Hamletův komplexní emocionální stav v průběhu celé hry, který se vyznačuje pocity izolace, melancholie a deziluze.

V konečném důsledku je Hamletův výrok o manželství otevřen mnoha interpretacím a slouží k obohacení celkové složitosti a hloubky monologu. Odráží Hamletovu introspektivní povahu a hloubku jeho filozofické kontemplace, když se potýká se základními životními otázkami.