1. Interní/externí zaměření :Vedení lze studovat jako interní proces v rámci jednotlivců, týmů a organizací, nebo jej lze studovat jako externí proces zahrnující interakce se zainteresovanými stranami, prostředím a společností.
2. Mikro/Makro úrovně :Vedení lze analyzovat na mikroúrovni individuálního chování, skupinové dynamiky a týmových interakcí nebo na makroúrovni organizačních struktur, kultur a systémů.
3. Jednotlivec/kolektiv :Vůdcovství lze vnímat jako vlastnost jednotlivců (např. vlastnosti, dovednosti, chování) nebo jako kolektivní jev vycházející z interakcí v rámci sociálních systémů.
4. Formální/neformální :Vedení lze zkoumat ve formálních vedoucích pozicích (např. manažeři, vedoucí pracovníci) nebo v neformálních vedoucích rolích, které vznikají organicky na základě odborných znalostí nebo vlivu.
5. Teorie/praxe :Studia vedení zahrnují teoretické pohledy založené na výzkumu, stejně jako praktické aplikace principů vedení v různých kontextech, odvětvích a organizacích.
6. Vedení jako proces/výsledek :Vedení lze studovat jako pokračující proces ovlivňování a interakce nebo jako výsledky, jako je výkon týmu, organizační efektivita a společenské změny.
7. Kontextové/univerzální :Vedení lze studovat ve specifických kontextech a kulturách, abychom pochopili, jak kulturní normy, hodnoty a postupy utvářejí přístupy k vedení, nebo jej lze studovat na základě univerzálních principů použitelných v různých kontextech.
Kombinace těchto bifokálních perspektiv umožňuje komplexní pochopení vedení jako komplexního fenoménu na mnoha úrovních a dimenzích.