Důraz na kontinuitu: Rozdělené obrazovky lze použít ke zdůraznění kontinuity událostí, zdůraznění vztahů příčiny a následku nebo ilustraci toho, jak jednání postav má důsledky v mnoha směrech.
Multi-narativní perspektiva: Může předvést simultánní události nebo rozhovory z různých úhlů pohledu a poskytnout divákům komplexnější pochopení příběhu z více úhlů pohledu.
Přechod příběhu: Rozdělené obrazovky mohou usnadnit plynulé přechody vyprávění mezi různými dějovými liniemi nebo časovými sekvencemi, což pomáhá propojit jednotlivé scény a postavy bez dezorientace publika.
Interakce s postavami: Někdy se používá k zobrazení interakcí mezi postavami, které jsou fyzicky odděleny, a vyjadřují tak smysl jejich probíhajících rozhovorů nebo emocionálních spojení navzdory jejich geografické vzdálenosti.
Surrealistické nebo abstraktní efekty: Rozdělené obrazovky mohou vytvářet surrealistické, snové nebo abstraktní efekty a do vyprávění přidávají vrstvu umělecké interpretace a symbolické obrazy.
Rychlost tempa a napětí: Postavením různých scén vedle sebe mohou rozdělené obrazovky zlepšit tempo a vytvořit napětí budováním napětí a očekávání napříč mnoha vlákny vyprávění.
Paralelní křivky: V nelineárních vyprávěních mohou rozdělené obrazovky pomoci při prezentaci více dějových linií nebo dějových linií, které se sbíhají nebo prolínají, což umožňuje složitější zkoumání postav a témat.
Zapojení publika: Rozdělené obrazovky zaujmou diváky tím, že je zvou, aby aktivně sledovali a interpretovali souvislosti a kontrasty mezi paralelními scénami, čímž obohacují jejich zapojení do vyprávění.
Experimentální nebo symbolické použití: Filmaři mohou používat rozdělená plátna jako formální experiment a používat je pro umělecké nebo metaforické účely, které se vymykají konvenčním technikám vyprávění.