1. Naivita a nedostatek porozumění: Brunovi je devět let a jeho svět je velmi malý. Chybí mu schopnost porozumět složité realitě války, předsudků a holocaustu. Dívá se na „farmu“ přes plot jako na místo, kde žije jeho nový přítel Shmuel, aniž by chápal skutečnou povahu koncentračního tábora.
2. Sebestřednost a nedostatek empatie: Brunovo jednání je často řízeno jeho vlastními touhami a potřebami. Je naštvaný, že musí opustit Berlín, a plně nechápe závažnost situace své rodiny. Nebere v úvahu utrpení ostatních, zejména Shmuela, a jeho činy jsou nakonec škodlivé.
3. Nedostatek odpovědnosti: Brunovy činy, jako je vstup do tábora a výměna oblečení se Shmuelem, jsou impulzivní a bezohledné. Neuvažuje o důsledcích svých činů a nechápe nebezpečí, do kterého sebe a Shmuela vystavuje.
4. Omezená perspektiva: Brunovo chápání světa je omezeno jeho věkem a výchovou. Vidí věci černobíle, dobré i špatné, s malým prostorem pro složitost nebo nuance. To mu brání skutečně pochopit morální důsledky svých činů.
5. Strach z neznáma: Brunova nezralost se odráží i v jeho strachu z neznámého. Bojí se „farmy“ a vyhýbá se o ní mluvit s rodiči. Nechce si přiznat realitu situace a uniká do svých dětských fantazií.
Brunova nezralost je rozhodující pro dopad příběhu. Zdůrazňuje nevinnost ztracenou během války a tragické důsledky nevědomosti. Brunovy činy, i když jsou dobře míněné, jsou nakonec řízeny jeho omezeným chápáním a vytvářejí zničující výsledek. Čtenář se musí potýkat s důsledky svých rozhodnutí a složitostí situace.