Tady je důvod:
* Hamlet uvažuje o sebevraždě, přesto se hluboce bojí smrti. Popisuje smrt jako „neobjevenou zemi, z jejíž Bourn se žádný cestovatel nevrací“, což znamená, že se bojí neznámého. To vytváří ironii, protože uvažuje o ukončení svého života, přesto se obává, co leží za ním.
* mluví o „praku a šípy pobuřujícího štěstí“ které se zdají jako odkaz na bolest a utrpení, které vydrží. Hamletova vlastní nečinnost a nerozhodnost však také přispívá k jeho utrpení. Je obětí své vlastní neschopnosti jednat.
* si představuje smrt jako „spánek“, naznačuje, že se jedná o klidný a mírový stav. Ve skutečnosti je však Hamlet hluboce znepokojen a jeho neschopnost jednat vede k velkému množství duševního a emocionálního úzkosti.
Celá soliloquy je naplněna tímto druhem dramatické ironie, kde Hamletova slova kontrastují s realitou jeho situace a vytvářejí pocit napětí a složitosti.
Toto je jen jeden příklad a během hry existuje mnoho dalších ironií. Hamlet je mistrem ironie a jeho použití pomáhá prozkoumat témata podvodu, pomsty a lidského stavu.