1. Slovní hříčky a slovní hříčky:
Shakespeare obratně používal slovní hříčky, kde slova s více významy vytvářela vrstvy humoru. Využitím dvojznačnosti jazyka vytvořil chytré dialogy, které bavily diváky své doby a baví je i dnes.
2. Slapstick komedie:
Farciální humor je prominentně uváděn v Shakespearových hrách. Postavy se zapojují do fyzických gagů, nedorozumění a komických situací, které dodávají inscenacím lehkost a smích. Ke komediální atmosféře přispívají prvky pratfallů, převleků a chybných identit.
3. Humor řízený postavami:
Mnoho Shakespearových postav samotných slouží jako zdroje humoru. Jejich výstřednosti, výstřednosti a humorné osobnosti pohánějí komediální zápletky. Postavy jako Falstaff, Bottom a Sir Andrew Aguecheek jsou ukázkovými příklady této techniky.
4. Parodie a satira:
Shakespeare používal parodii a satiru, aby si dělal legraci ze současných postav, společenských norem a literárních konvencí. Přeháněním a zesměšňováním společenských konvencí nabízel prostřednictvím svých her vtipný společenský komentář.
5. Vtipný žert a Repartee:
Chytré výměny názorů mezi postavami poznamenané slovní hříčkou a pohotovým vtipem přispěly k typickému Shakespearově stylu humoru. Postavy se verbálně hádaly, často si vyměňovaly urážky a chytré poznámky a dodávaly scénám komediální energii.
Celkově Shakespeare do svých her mistrně mísil různé formy humoru a vytvářel tak ucelené divadelní zážitky. Vtipné prvky jeho díla mu zajistily trvalou popularitu a relevanci napříč kulturami a generacemi.