Před banketem Macbeth zařídil, aby Banquo a jeho syn Fleance byli zavražděni. Tento akt zrady odhaluje Macbethovu manipulativní povahu a touhu po moci. Když Macbeth zvedne svůj pohár a navrhne Banquovi přípitek, publikum si je vědomo, že Banquo již není přítomen kvůli Macbethově vlastnímu podvodu.
Ironie spočívá v tom, že Macbeth veřejně ctí a chválí Banqua a zároveň je strůjcem jeho blížícího se zániku. Macbethův přípitek se stává fasádou, která má skrýt jeho skutečné záměry, a dodává scéně vrstvu klamu a pokrytectví.
Navíc se během banketu objeví duch Banquo, který je viditelný pouze pro Macbetha. Tento nadpřirozený prvek ještě více zdůrazňuje ironii situace, když se před ním Macbethova vina a paranoia projevují, zatímco se pokouší zachovat vnější zdání normálnosti.
Přípitek Banquovi slouží jako komentář k Macbethovým vnitřním bojům a nesouladu mezi jeho činy a veřejnou osobností. Podtrhuje tragické důsledky jeho rozhodnutí a vyzdvihuje ironickou povahu jeho pádu.