Ti, kteří považují konec za povznášející a potěšující, poukazují na skutečnost, že sbližuje dvě hlavní postavy, Raymonda a Charlieho. Na začátku filmu je Raymond zobrazen jako téměř emocionálně nedosažitelný, zatímco Charlie je sebestředný a zaujatý svými vlastními problémy. Na konci filmu si však vytvořili skutečné a trvalé pouto a Charlie si začal vážit jedinečných darů svého bratra. Kromě toho je Raymond schopen najít míru míru a štěstí ve skupinovém domě, kde je umístěn.
Ti, kteří považují konec za hořkosladký nebo depresivní, naopak poukazují na skutečnost, že není jasné, zda toto nově nalezené pouto bude stačit k dlouhodobému udržení Raymonda a Charlieho. Raymond stále bojuje se svým autismem a pravděpodobně bude vždy potřebovat určitou úroveň péče, zatímco Charlie má rušný a náročný život, který mu může ztěžovat trávit spoustu času se svým bratrem. Skupinový domov, kde je Raymond umístěn, je navíc zobrazen jako spíše sterilní a neosobní prostředí.
Nakonec je konec Rain Man věcí osobní interpretace a neexistuje žádná správná nebo špatná odpověď. Nepochybně se však jedná o myšlenkový a emocionálně silný konec, který v divácích zanechá trvalý dojem.