Hamletova pozice byla složitá:
* Následník trůnu: Byl právoplatným dědicem dánského trůnu, což z něj udělalo významnou postavu v očích dvora a potenciálně i lidu. To mu dalo určitý vliv, i když zrovna neovládal formální moc.
* Princ: Jeho postavení prince mu poskytlo výsady a respekt.
* Claudiusův synovec: Byl přímo spřízněn s králem, což mu dávalo určitou úroveň přístupu a schopnosti pohybovat se na dvoře.
* Ne král: Nebyl však skutečným vládcem. Claudius držel trůn a ovládal skutečnou moc. Hamlet neměl žádnou oficiální pravomoc a musel si dávat pozor, aby přímo nezpochybnil Claudiusovu autoritu.
Byl tedy v pozici moci?
* Technicky ne: Nedržel otěže moci.
* Ale měl potenciální moc: Potenciálně by mohl využít své postavení a vlivu, aby vyzval Claudia a získal zpět trůn. O to se nakonec pokouší, což vede k tragickému konci hry.
Zkrátka, Hamletova pozice je nejlépe popsána jako pozice "potenciální síly." Zastával společenské postavení a rodovou linii jako mocnou postavu, ale jeho moc byla latentní. Musel se orientovat v křehké rovnováze svého postavení a svých tužeb, což nakonec vedlo k jeho pádu.