Na začátku kapitoly se Holden cítí ztracený a sám. Přemýšlí o tom, jak moc nenávidí skoro všechno ve svém životě. Přemýšlí i o tom, jak nechce vyrůst. Je v parku a má pocit, že vše sleduje z dálky, jako by toho ve skutečnosti nebyl součástí. Je to osamělý pocit.
Pak ale uvidí kolotoč a všechno se změní. Přeběhne a nasedne na koně a na pár minut je úplně šťastný. Nemyslí na nic jiného, jen si užívá okamžik.
Scéna s kolotočem je důležitá, protože ukazuje, že Holden není tak cynický a unavený, jak se snaží naznačovat. Je schopen cítit radost a štěstí, dokonce i uprostřed své bolesti a zmatku. Ukazuje také, že Holden je v mnoha ohledech ještě dítě a že se stále snaží najít své místo ve světě.