1. Sololog v dějství III, scéna III :V tomto monologu král vyjadřuje svou vinu a uznává závažnost svých činů. Říká:"Ó, můj přestupek je hodnost, voní to nebesy; / má prvotní nejstarší prokletí na 't, / bratrova vražda. Modlete se, abych nemohl?..." Je si vědom, že jeho zločin je ohavný a že nese těžké břemeno.
2. Rozhovor s Hamletem v dějství III, scéna IV :Když Hamlet konfrontuje krále o jeho zločinu, král reaguje s pocitem viny a výčitek svědomí. Přiznává své činy a vyjadřuje lítost. Říká:"Ó, Hamlete, jaký to byl pád! / Ode mě, jehož láska byla v té důstojnosti / že šla ruku v ruce i se slibem, / který jsem jí složil v manželství..." Král uznává že upadl z milosti a hluboce lituje své zrady.
3. Pokus o modlitbu v dějství III, scéna III :Král se snaží modlit za odpuštění, ale zjistí, že to nedokáže. Cítí, že jeho zločin je tak velký, že jej nelze odpustit. To odráží jeho vnitřní boj s pocitem viny a výčitkami svědomí.
V průběhu hry král projevuje známky lítosti a lítosti, což naznačuje, že není zcela bez svědomí.