V tichosti sbírá mušle
v takovou chvíli. My nikdy
chtít, aby něco rostlo.
Moje sestra je jemně položí. Jeden po něm
jeden na nočním stolku, aby mohli poslouchat její spánek.
Kdybych tak mohl něco dát.
Její pokoj je v pořádku - ne tak tmavý:
tenhle by se mi líbil
vidět a cítit sůl, která ulpívá na jejich tělech,
slyšet v nich píseň, kterou jsem považoval za mrtvou a pohřbenou. Kvůli tomu tu jsou
ve chvíli, kdy stačí říct:Tohle bylo moře. Toto je voda od Boha.