Když vypravěč uvažuje o osamělém postoji strašáka, přirovnává ho k „příšerné tragédii“. Strašák se stává symbolem zapomenutého nebo přehlíženého utrpení. Zdá se, že postava snáší věčné ticho a samotu. Strašák se stal zapomenutou, strašidelnou přítomností uprostřed poklidné scény pšeničného pole.
Báseň dále zdůrazňuje izolaci strašáka a popisuje nepřítomnost jakékoli blízké přítomnosti. O farmářích nebo jiných lidských postavách není ani zmínka. Tato samota dodává strašákovi děsivou a nadpozemskou kvalitu. Je zobrazen jako strážce hlídající prázdnou zemi.
Strašákův pohled je také pozoruhodným aspektem básně. Je popisován jako „zírající“, ale předmět jeho pohledu zůstává neznámý. Tato nejednoznačnost přispívá k tajemné kvalitě básně a naznačuje skryté vnitřní myšlenky a emoce strašáka. Nechává čtenáře přemýšlet, nad čím asi strašák přemýšlí, a přidává na tajemné auře obklopující jeho přítomnost.
Poslední řádky básně nabízejí ponurý závěr. Strašákovo trvalé hlídání pokračuje, jak ho roční období míjejí. Stojí jako němý svědek plynutí času a koloběhu života a rozkladu. Báseň končí kontemplativní notou a nechává čtenáře přemýšlet o hlubším smyslu a významu přítomnosti strašáka v pšeničném poli.
„Strašák“ Waltera de la Mare je strašidelným zobrazením izolace a zapomenutého utrpení. Prostřednictvím sugestivních obrazů a metaforického jazyka báseň vyzývá čtenáře k zamyšlení nad přehlíženým a marginalizovaným ve společnosti. Ponurá atmosféra básně a záhadná postava strašáka vytvářejí trvalý dojem a zanechávají ve čtenářích přetrvávající pocit tajemství a kontemplace.