1. Obrázkový jazyk: Básník pomocí metafor a přirovnání přirovnává naději k jemným předmětům nebo pomíjivým věcem a zdůrazňuje její křehkou a zranitelnou povahu. Například:
- "...parang kristal na nabasag sa isang iglap" (jako krystal roztříštěný v okamžiku)
- "...parang usok na naglaho sa hangin" (jako kouř mizející ve vzduchu)
2. Opakování: Báseň opakovaně zdůrazňuje marnost a pomíjivost naděje. Fráze jako „naunsyaming pag-asa“ (zmařená naděje) a „lahat ay nawala“ (vše je pryč) se v celé básni opakují a posilují pocit zklamání a ztráty.
3. Snímky: Báseň využívá živé obrazy k vytvoření bezútěšné a beznadějné atmosféry. Vykresluje obraz pusté krajiny, vadnoucích květin a suché, popraskané země, odrážející rozbité sny řečníka a rozbité naděje.
4. Řečnické otázky: Řečník pokládá řadu řečnických otázek, které zdůrazňují marnost a nejistotu hledání naděje. Například:
- "Saan hahantong ang ating mga pangarap?" (Kam nás naše sny zavedou?)
- "May říkáay pa bang umasa?" (Má smysl doufat?)
5. Struktura: Báseň se skládá z krátkých slok, z nichž každá vyjadřuje zlomek deziluze a zoufalství mluvčího. Krátké sloky symbolizují roztříštěný a rozbitý stav nadějí mluvčího a zesilují pocit frustrace.
6. Tón: Celkový tón básně je melancholický, rezignovaný a pesimistický. Pocit beznaděje prostupuje každou větou a vyjadřuje hlubokou deziluzi a zklamání řečníka tváří v tvář životním výzvám a neúspěchům.
Dovedným použitím těchto literárních technik báseň účinně zachycuje téma zmařené naděje a vzbuzuje ve čtenářově mysli hluboký pocit deziluze a zoufalství.