V říších, kde tančí stíny,
Odvíjí se smutný příběh,
Kde naděje a život leží v transu,
a srdce bolí nevýslovně
Odešla drahá bytost,
Jejich přítomnost je nyní prázdnotou,
Zanechává jizvy, které nikdy neustoupí
V závoji smutku jsme povzneseni.
Ó, naříkej, nebesa pláčeš
Pro ztrátu musíme vydržet
Prostřednictvím vzpomínek si uchováme,
Plamen, který kdysi hořel čistě
Jako podzimní listí jemně opadávají,
Jejich duch se opouští
Přesto budou v našich srdcích přebývat
V lásce otěhotní
Jejich hlas, navždy vyrytý,
Znějící v našich myslích
Jejich teplo a laskavost, hluboce vyryté
Útěchu, kterou člověk najde
Skrze slzy hledáme milost útěchy
Uprostřed tmy a šedi
Protože za sebou zanechali stopu
O lásce, která nezmizí
Putují dál, naši duchové stoupají
K dosažení éterických rovin
Kde už není bolest a utrpení
Věčnost, jejich zisk
Truchlujme tedy s bolavým srdcem
A ctít život, který vedou
Jejich odkaz navždy odejde
V lásce a milosti zasévají.
Jejich paměť, vůdčí hvězda
Nosíme tak, jak žijeme
V každém tepu blízkém i vzdáleném
Jejich podstata přetrvá