1. Personifikace:
Lipový altánek je personifikován jako „vězení“, což naznačuje, že mluvčí má pocit uzavřenosti a omezení.
2. Kontrast a srovnání:
Coleridge staví do kontrastu vnější svět, naplněný pulzujícím životem a aktivitou, s uzavřeným stavem mluvčího. Lípový altán přirovnává ke „žaláři“ a zdůrazňuje ostrý kontrast mezi jeho okolím a svobodou, po které touží.
3. Snímky:
Báseň je bohatá na smyslové představy, evokující pohledy, zvuky a vůně přírodního světa. Tyto snímky pomáhají vytvořit pro čtenáře živý a pohlcující zážitek, který odráží vlastní zesílené vnímání mluvčího během jeho izolace.
4. Symbolika:
Samotný lipový altánek se stává symbolem uzavřenosti a omezení, zatímco přírodní svět za ním představuje svobodu a osvobození.
5. Konverzační tón:
Coleridge používá konverzační tón v celé básni a oslovuje lipový altánek, jako by to byl společník. To vytváří pocit intimity a bezprostřednosti a vtahuje čtenáře do myšlenek a pocitů mluvčího.
6. Enjambment:
Coleridge často používá enjambment, běh vět z jednoho řádku na druhý bez pauzy. Tato technika vytváří pocit plynutí a kontinuity, což odráží nepřerušovaný tok myšlenek mluvčího.
7. Caesura:
Coleridge také zahrnuje césuru, pauzy v řádcích, aby dodal svému verši důraz a strukturu. Tyto pauzy pomáhají utvářet rytmus a muzikálnost básně.
Využitím těchto poetických technik Coleridge účinně vyjadřuje emocionální stav mluvčího, jeho touhu po svobodě a jeho hluboké uznání přírodnímu světu i uprostřed jeho uvěznění.