Jak je čas zosobněný v básni mramor ani zlacený

Čas je v básni „mramor ani zlacený“ zosobněn jako krutá a ničivá síla. Báseň začíná popisem krásné a luxusní místnosti s mramorovou podlahou a pozlacenými stěnami. Mluvčí však rychle podotýká, že ani tyto krásné věci nevydrží věčně. Čas je nakonec zničí, stejně jako zničí všechno ostatní.

Řečník pak pokračuje popisem vlivu času na život člověka. Říká, že čas nás zestárne a oslabí a že nás nakonec zabije. Také říká, že čas vezme naše blízké a náš majetek.

Báseň končí tím, že řečník žádá Boha o milost. Prosí Boha, aby ho zachránil před ničivou mocí času.

Zosobnění času v této básni je účinné při předávání poselství, že čas je mocná a destruktivní síla. Živá obraznost básně pomáhá vytvářet pocit naléhavosti a strachu. Prosba řečníka o milost je také velmi dojemná a pomáhá přivést domů bod, že času je třeba se bát.