* Obrazový jazyk: Básně častěji používají obrazný jazyk, jako jsou přirovnání, metafory, personifikace a symbolika, které jsou méně specifické než doslovný jazyk. To může záměrně vyvolat hlubší, jemnější a individualizovanější představy než přímý, doslovný popis. Poezie také často vyzývá, a dokonce vyžaduje mnohonásobné interpretace.
* Konotace: Slova a fráze mohou obsahovat skryté a implicitní vrstvy navrhovaných významů, nikoli pouze doslovný slovníkový význam. To může otevřít dveře mnoha potenciálním interpretacím. Slova mohou dokonce získat jedinečné odstíny významu v kontextu konkrétní básně, se kterou může básník záměrně manipulovat, aby vytvořil požadovaný efekt.
* Složitost: Mnohé básně jsou kompaktnější než jiné žánry a básníci záměrně používají výběr slov, syntax a rytmus k budování složitých spojení a vztahů. To může často vyústit v koncentrovanou hustotu významu, kterou musí čtenář aktivně zapojit, aby ji plně pochopil.
* Narážka: Básně se často zmiňují o jiných kulturních dílech, jako jsou mýty, historie, příběhy, umění a další poezie, které mohou vyžadovat znalosti k rozbalení a pochopení plného významu.
* Emoční reakce: Poezie může mít často za cíl vyvolat ve čtenáři konkrétní emoci nebo emocionální odezvu, což může zatemnit jasnost a doslovnou interpretaci. Emocionální reakce mohou být složité a obtížně formulovatelné, takže přesná interpretace je těžko uchopitelná.
Kromě těchto faktorů je poezie často psána nelineárním nebo fragmentárním způsobem, což může přidat na její nejednoznačnosti. Neexistuje jediný „správný“ způsob interpretace básně a různí čtenáři mohou ve stejném díle najít různé významy. To je součást toho, co dělá poezii tak zajímavou a obohacující ke čtení.