> Mráz
> _Hans Christian Andersen_
>
> Na okno v měsíčním světle
> Mráz se protáhl nocí,
> Lehkou a úžasnou rukou,
> Stromy a věže tak velké,
> A most přes rákosí
> Do hradu uprostřed plevele,
> Všechno tak úžasně spravedlivé.
>
> Když svítí ranní slunce,
> Všechny tyto fantazie upadají;
> Pak uvidíme, co zbývá
> Z tohoto obrázku bolesti:
> Pouze kapky vody
> Na okně tak osamělé,
> Ze zamlženého vzduchu ztuhl.
>
> Co bylo úžasné a lehké
> V bledém měsíčním svitu jasném,
> Nyní je to nic jiného než skvrna,
> A jeho krása zapomněla,
> Když v rámu okna,
> Ve zlatém plameni slunce,
> Docela se sám rozpouští.