Dramatický monolog je báseň, ve které jediná postava, mluvčí, oslovuje naznačeného posluchače. Řečníkem může být skutečná nebo fiktivní osoba a báseň může být napsána v jakémkoli stylu nebo formě.
Dramatické monology často zkoumají vnitřní myšlenky a pocity mluvčího a lze je použít k vytvoření pocitu intimity a bezprostřednosti mezi mluvčím a čtenářem. Mezi nejznámější dramatické monology patří „Moje poslední vévodkyně“ od Roberta Browninga, „Dáma ze Shalott“ od Alfreda, Lorda Tennysona a „Pustina“ od T.S. Eliot.
Zde jsou některé z charakteristik dramatických monologů:
- Báseň je namluvena jedinou postavou.
- Postava oslovuje implikovaného posluchače.
- Báseň může být napsána v jakémkoli stylu nebo formě.
- Báseň často zkoumá vnitřní myšlenky a pocity mluvčího.
- Báseň vytváří pocit intimity a bezprostřednosti mezi mluvčím a čtenářem.
Dramatické monology lze s velkým efektem využít k prozkoumání složitých postav a témat. Mohou být také použity k vytvoření pocitu atmosféry a k vyvolání silné emocionální odezvy u čtenáře.