Báseň začíná přímou adresou básníka ke čtenáři a ptá se:"Komu říkáš černý? Jsem to já?" Tato otázka okamžitě staví čtenáře do pozice, kdy je konfrontován s jejich potenciálními předsudky. Zephaniah pak poskytuje řadu příkladů toho, jak byl termín „černý“ historicky používán jako hanlivý výraz, s odkazem na jeho použití během transatlantického obchodu s otroky a útlaku, kterému čelí černošské komunity.
V celé básni Zephaniah zdůrazňuje složitosti a nuance identity a zpochybňuje úzké definice stanovené společností. Prohlašuje hrdost a sílu černošské komunity a říká:"Jsem černý a jsem hrdý." Báseň také konfrontuje problémy, jako je policejní brutalita, sociální nerovnost a potřeba kolektivní akce k odstranění systémového rasismu.
Opakování fráze „Who You Calling Black“ vytváří silnou strukturu volání a odezvy, která zve čtenáře k sebereflexi a zpochybňování vlastních předsudků. Zephaniahovo vášnivé podání a obratné používání jazyka vzbuzují pocit naléhavosti a vyžadují, aby se společnost zabývala všudypřítomnými dopady rasismu a zpochybnila je.
Na závěr, báseň Benjamina Zephaniaha „Who You Calling Black“ slouží jako silná kritika rasismu a výzva k sociální spravedlnosti. Prostřednictvím působivého vyprávění a silného jazyka báseň povzbuzuje čtenáře, aby zpochybnili předsudky, přijali rozmanitost a pracovali na vytvoření inkluzivnější společnosti.