V první sloce je vítr popsán jako „velký neviditelný lovec“, který „bloudí po obloze se zubem psa“. Tyto snímky naznačují dravou povahu větru a jeho schopnost způsobit škody a ničení. Druhá sloka se zaměřuje na roli větru při utváření přírodního světa, protože „seká pole a ředí dřevo“ a „hromadí písečné duny u moře“. V této sloce je vítr viděn jako síla, která vytváří i ničí, a jeho síla je patrná ve způsobu, jakým utváří prostředí.
Třetí sloka zachycuje hravou stranu větru, když „honí ptáky a motýly“ a „tancuje s listy na stromech“. Na rozdíl od své destruktivní síly popsané dříve v básni je zde vítr zobrazen jako škodolibá a hravá síla, která přináší radost a pohyb do přírodního světa. Konečně čtvrtá sloka nabízí reflexivní a filozofický pohled na vítr a odkazuje na něj jako na „hlas Boží“. To naznačuje, že mluvčí básně vidí vítr jako projev božství, mocnou sílu, která je mimo lidské chápání a kontrolu.
Celkově báseň „Vítr“ představuje komplexní a mnohostranné zobrazení větru, zachycující jak jeho destruktivní a tvůrčí sílu, tak i jeho hravé a duchovní aspekty.