1. Nepochopení nemoci:
* Teorie humoralismu: Medicína v alžbětinské době byla z velké části založena na řecké teorii humoru, která nemoc přisuzovala nerovnováze čtyř tělesných tekutin (krev, hlen, žlutá žluč a černá žluč). Toto porozumění přesně neidentifikovalo příčiny nemocí, takže léčba byla neúčinná.
* Nákaza: Zatímco někteří chápali, že se nemoc může šířit, přesné mechanismy nebyly známy. Myšlenka „miasma“ (špatný vzduch) byla prominentní teorií, často používanou k vysvětlení šíření nemocí.
2. Nehygienické podmínky:
* Přeplněná města: Růst měst jako Londýn vedl k přelidnění, špatné hygieně a nedostatečné likvidaci odpadu.
* Nedostatek čisté vody: Přístup k čisté vodě byl omezený, mnozí se spoléhali na kontaminované zdroje, jako jsou řeky a studny.
* Živočišný odpad: Zvířata často sdílela životní prostory s lidmi, což přispívá k šíření nemocí.
3. Špatná výživa:
* Omezená dostupnost jídla: Běžný byl nedostatek jídla a mnoho lidí mělo omezený přístup k vyvážené stravě.
* Nedostatek vitamínů: Nedostatek základních vitamínů a minerálů, zejména vitamínu C, způsobil, že lidé byli náchylnější k nemocem, jako je kurděje.
4. Infekční nemoci:
* Nákaza: Dýmějový mor (černá smrt) byl opakující se hrozbou, způsobující rozsáhlou smrt a paniku.
* Další běžná onemocnění: Spalničky, neštovice, spála, tyfus a tuberkulóza byly běžné, zvláště u dětí.
* Sexuálně přenosné infekce: Syfilis byla velkým zdravotním problémem, který postihoval jak jednotlivce, tak společnost.
5. Nedostatek lékařských znalostí a technologií:
* Omezené ošetření: Omezené chápání nemoci znamenalo, že léčba byla často neúčinná nebo dokonce škodlivá. Propouštění krve a čištění byly běžné praktiky.
* Nedostatek antibiotik: Bez antibiotik byla infekční onemocnění často smrtelná.
* Omezená chirurgie: Chirurgie byla nebezpečná poslední možnost kvůli riziku infekce a chybějící anestezii.
6. Environmentální faktory:
* Podnebí a počasí: Studené zimy a mokrá léta přispěly k šíření nemocí.
* Znečištění: Kouř a výpary z požárů spalujících uhlí ve městech zhoršovaly kvalitu ovzduší a zhoršovaly respirační onemocnění.
Dopad na každodenní život:
* Vysoká úmrtnost: Průměrná délka života se pohybovala kolem 35 let, přičemž dětská úmrtnost byla obzvláště vysoká.
* Strach a úzkost: Neustálá hrozba nemocí způsobila rozšířený strach a úzkost, což vedlo k pověrčivým názorům a praktikám.
* Sociální důsledky: Propuknutí moru nebo jiných nemocí by mohlo vést ke karanténě, ekonomickým rozvratům a sociálním nepokojům.
Závěr:
Život v alžbětinských dobách byl bojem s nemocemi. Špatná hygiena, nedostatek lékařského porozumění a převaha infekčních nemocí dělaly z nemoci stálého společníka. I když v medicíně došlo k určitému pokroku, celková úmrtnost zůstala vysoká. Výzvy, kterým alžbětinci čelí, zdůrazňují pokrok dosažený v oblasti veřejného zdraví a lékařství v posledních staletích.