Nenásilný odpor:
* Bojkoty: Účastnil se bojkotů podniků a institucí, které prosazovaly politiku apartheidu.
* Pokojné protesty: Organizoval a účastnil se pokojných demonstrací, pochodů a shromáždění.
* Občanská neposlušnost: On a jeho soudruzi porušili nespravedlivé zákony, například ty, které zakazovaly černochům žít v určitých oblastech nebo volit.
Ozbrojený boj:
* Sabotáž: Mandela a jeho organizace Umkhonto we Sizwe (Oštěp národa) provedli sabotážní akce proti vládním budovám a infrastruktuře.
* Vojenský výcvik: Mandela absolvoval výcvik ve vojenské taktice a strategii a pomáhal zakládat výcvikové tábory pro bojovníky.
Politický aktivismus:
* Politické uspořádání: Mandela pomohl založit Africký národní kongres (ANC), politickou stranu věnovanou ukončení apartheidu. Působil v různých vedoucích rolích v rámci ANC, včetně jako její prezident.
* Mezinárodní diplomacie: Cestoval do zahraničí, aby zvýšil povědomí o apartheidu a získal podporu pro hnutí proti apartheidu.
Je důležité si uvědomit, že Mandelovy názory na násilí se postupem času vyvíjely. Zpočátku věřil, že k dosažení změny je nutný ozbrojený boj. Po propuštění z vězení se však zasazoval o pokojný odpor a usmíření.
Zatímco Mandela používal různé metody, důsledně dodržoval svůj závazek k základním principům demokracie, rovnosti a lidských práv. Jeho odkaz spočívá nejen v jeho boji proti apartheidu, ale také v jeho neochvějné víře v nenásilí a sílu odpuštění.