Tady je důvod:
* exil, ne zotročení: Událost popsaná v Bibli jako „Babylonský exil“ (586-539 BCE) nebyla zotročováním v typickém smyslu slova. Zatímco Židé byli nuceni opustit svou vlast v Judsku, nebyli s nimi zacházeni jako s otroky v Babylonu.
* nucené přemístění a zajetí: Babylonské dobytí Judy vedlo k nucenému přemístění mnoha Židů do Babylonu. Byli drženi v zajetí, což znamená, že se nemohli vrátit do své vlasti až do perského dobytí Babylonu. Nebyla to však úplná absence svobody.
* Život v exilu: Židé v Babylonu měli určitý stupeň autonomie a byli schopni praktikovat své náboženství. Poté, co se mohli vrátit, dokonce i v Jeruzalémě dokonce přestavěli svůj chrám v Jeruzalémě.
* Význam termínu: Použití slova „zotročování“ je problematické, protože naznačuje úplný nedostatek agentury a svobody pro Židy během jejich doby v Babylonu. Tato perspektiva přesně neodráží historickou realitu jejich zkušeností.
Abychom lépe porozuměli situaci, je zásadní vyhnout se termínům jako „zotročení“ a místo toho se zaměřit na historickou realitu:
* dobytí a nucené přemístění: Babylonské dobytí Judy vyústilo v to, že Židé byli nuceni se přestěhovat do Babylonu.
* zajetí a omezená svoboda: Židé byli drženi v zajetí, což znamená, že se nemohli vrátit do své vlasti až do doby, než dobytí perského. Měli omezenou svobodu a autonomii.
* náboženská praxe: Židům v Babylonu bylo dovoleno praktikovat své náboženství.
* návrat a přestavba: Po perském dobytí bylo mnoho Židů dovoleno vrátit se do Judeje a znovu vybudovat jejich chrám.
Je nezbytné používat přesný jazyk, aby se zabránilo udržení škodlivých stereotypů a pochopení složitosti historických událostí.