Báseň je napsána ve stylu volného verše, využívá živé obrazy a symboliku, aby vyjádřila mluvčího ohromující pocit bolesti a zranitelnosti. Použití krátkých, výstižných řádků vytváří pocit naléhavosti a bezprostřednosti a vtahuje čtenáře do prožitku mluvčího.
Báseň začíná grafickým popisem bodnutí štíra, který je přirovnáván k „žhavé, ostré jehle“, která probodává řečníkovu patu. První reakcí řečníka je šok a nedůvěra, protože sám sebe popisuje jako „otupělého“. Nesnesitelná bolest je zobrazena pomocí smyslových detailů, jako je „šířící se jed“ a „chvění agónie“.
Když se řečník potýká s fyzickými účinky bodnutí, ponoří se také do emocionálního a psychologického dopadu incidentu. Zpochybňuje povahu utrpení a křehkost lidské existence a přemýšlí, proč je on, „obyčejný člověk“, vystaven tak intenzivní bolesti. Báseň se stává meditací o smrtelnosti, když řečník uvažuje o pomíjivé povaze života a nevyhnutelnosti smrti.
Název básně „Noc škorpiona“ naznačuje pocit temnoty a nebezpečí a evokuje zlověstnou atmosféru noci, kdy k incidentu dojde. Štír se stává symbolem nepředvídatelných a nepředvídatelných sil, které mohou narušit naše životy, a připomíná nám naši zranitelnost tváří v tvář nepředvídatelným silám přírody.
V celé básni používá Ezekiel kontrastní obrazy, aby zdůraznil proměnlivé emoce a stavy mysli mluvčího. Intenzivní bolest je postavena vedle sebe s okamžiky jasnosti a zamyšlení, když řečník pozoruje ruch kolem sebe a hledá útěchu v přítomnosti svých blízkých. Báseň také zkoumá témata odolnosti a naděje, protože mluvčí nakonec ze zážitku vystupuje s obnoveným oceněním života.
Závěrem lze říci, že „Noc Štíra“ je mistrně zpracovaná báseň, která zachycuje intenzitu lidského utrpení, křehkost života a odolnost lidského ducha. Sugestivní jazyk Nissima Ezekiela a dovedné využití obrazů vytvářejí silný a nezapomenutelný poetický zážitek, který čtenáře hluboce rezonuje.