Zde je shrnutí zprávy zprostředkované v Sonnet 146:
1. Básník začíná konstatováním, že ho nijak zvlášť nepřitahuje fyzická krása, kterou přirovnává k „letnímu dni“. Letní dny jsou krásné a svůdné, ale pomíjivé a podléhají změnám.
2. Básník tvrdí, že krása vnitřních vlastností člověka, jako je laskavost, ctnost a mírná povaha, je trvalejší a cennější. Tyto vlastnosti jsou přirovnávány k „věčnému létu“, které nebledne ani neubývá.
3. Básník zdůrazňuje důležitost „vnitřní hodnoty“, kterou považuje za přitažlivější a žádoucí než vnější krásu. Zdůrazňuje, že skutečná krása se nenachází ve vnějším vzhledu, ale v charakteru a duši člověka.
4. Básník naznačuje, že fyzická krása může být dočasná a klamná, zatímco vnitřní kvality poskytují trvalé kouzlo a přitažlivost. Naznačuje, že vnitřní krása člověka obstojí ve zkoušce času a učiní ho skutečně milým.
5. V posledních řádcích básník končí tím, že vnější krása sama o sobě nemůže zaručit lásku a obdiv, ale když se spojí s vnitřními kvalitami, stává se mocnou silou, která si dokáže podmanit srdce a odolat životním výzvám.
Celkově Sonnet 146 oslavuje krásu vnitřních kvalit a zpochybňuje konvenční standardy fyzické přitažlivosti, přičemž zdůrazňuje trvalou hodnotu laskavosti, ctnosti a jemného ducha.