Příběh Abu Ben Adhema zdůrazňuje důležitost opravdové laskavosti a štědrosti, spíše než hledání uznání nebo chvály. Z toho plyne ponaučení, že prosté a nenáročné skutky dobročinnosti, konané z čistého srdce, aniž bychom za to něco očekávali, jsou nejcennější a nejsmysluplnější. Otevřením svého srdce a rozšířením laskavosti básník ukazuje, jak se stává vnějším projevem vnitřní dobroty.