Když jsem v básni Walta Whitemana slyšel, jak se učí astronom?

Řečník v básni Walta Whitmana „When I Heard the Learn'd Astronomer“ pociťuje pocit úžasu a úžasu nad rozlehlostí vesmíru popsaného astronomem, ale také pocit bezvýznamnosti a odpojení od prezentovaných abstraktních pojmů. Báseň představuje kontrast mezi vědeckým, racionálním pohledem na vesmír a emocionální, lidskou reakcí na něj. Mluvčí je ohromen astronomovými znalostmi a rozlehlostí vesmíru, ale zároveň cítí jakousi odpoutanost od toho všeho, jako by byl spíše pouhým pozorovatelem než účastníkem. Tento pocit úcty a odcizení vede řečníka k tomu, že nakonec opustí přednášku a zapojí se do přírodního světa, najde pocit spojení a smyslu prostřednictvím přímé zkušenosti spíše než abstraktních znalostí.