1. Silný parlament: Anglie měla silný parlament, který dokázal prosadit svou autoritu nad monarchií. Parlament měl pravomoc přijímat zákony, vybírat daně a dokonce vyhlásit válku. To ztěžovalo monarchii stát se absolutní.
2. Magna Charta: Magna Charta, podepsaná v roce 1215, stanovila zásadu, že král nestojí nad zákonem. Tento dokument dále omezoval moc monarchie a zajišťoval ochranu práv lidu.
3. Války růží: Války růží, které trvaly v letech 1455 až 1485, oslabily moc monarchie. Tyto války měly za následek smrt mnoha členů královské rodiny a zanechaly zemi ve stavu chaosu. To znesnadnilo jakékoli osobě, aby se etablovala jako absolutní monarcha.
4. Jindřich VII: Jindřich VII., který se stal králem v roce 1485, byl chytrý a schopný vládce. Dokázal upevnit moc a obnovit pořádek v zemi. Nepokoušel se však stát absolutním monarchou. Místo toho spolupracoval s parlamentem, aby schválil zákony a řídil zemi.
5. Jindřich VIII: Jindřich VIII., který se stal králem v roce 1509, je často vnímán jako silný a mocný panovník. Absolutní monarchii však v Anglii nezavedl. Ve skutečnosti se často musel spoléhat na parlament, aby dosáhl svého.
6. Náboženská reformace: K omezení moci monarchie přispěla i náboženská reformace, která začala v 16. století. Reformace vedla k rozchodu s katolickou církví a založení anglikánské církve. To učinilo monarchii méně závislou na papeži a poskytlo jí větší kontrolu nad náboženskými záležitostmi.
V důsledku těchto faktorů se Anglie 16. století vyhnula absolutismu a rozvinula omezenější monarchii. Tento systém vlády se v průběhu staletí dále vyvíjel a je platný dodnes.