V rámci realismu existuje několik podtypů nebo variací teorie:
1. Politický realismus :Tento tradiční přístup k realismu zdůrazňuje roli moci a národních zájmů v mezinárodních vztazích. Předpokládá, že státy jsou primárními aktéry, snaží se maximalizovat svou moc a bezpečnost a jsou často ochotny k dosažení svých cílů použít sílu nebo nátlak.
2. Neorealismus :Neorealismus vzniklý v 70. letech 20. století je strukturálnější a systematičtější verzí realismu. Zaměřuje se na mezinárodní systém jako hlavní determinantu chování státu a tvrdí, že anarchická povaha mezinárodního systému, kde neexistuje zastřešující autorita, vede státy k tomu, aby upřednostňovaly svou vlastní bezpečnost a moc.
Typy nerealistických přístupů
Existuje několik nerealistických přístupů, které poskytují alternativní pohledy na pochopení mezinárodních vztahů:
1. Liberalismus :Liberalismus zdůrazňuje roli spolupráce, vzájemné ekonomické závislosti a mezinárodních institucí při prosazování míru a prosperity mezi národy. Tvrdí, že vzájemná ekonomická závislost, demokratická správa věcí veřejných a šíření lidských práv mohou omezit konflikty a podpořit spolupráci mezi státy.
2. Konstruktivismus :Konstruktivismus tvrdí, že sociální a politické reality jsou konstruovány spíše prostřednictvím sdílených myšlenek, norem a identit, než aby byly objektivními fakty. Zaměřuje se na roli myšlenek a konceptů při utváření mezinárodních vztahů a na to, jak tyto myšlenky utvářejí státní identity, zájmy a chování.
3. Marxismus :Marxistické přístupy nahlížejí na mezinárodní systém optikou třídního boje a ekonomických struktur. Tvrdí, že globální ekonomika, ovládaná kapitalistickými systémy, a nerovnosti, které produkuje, jsou hlavními příčinami konfliktů a útlaku v mezinárodních vztazích.
4. Feminismus :Feministické přístupy kritizují tradiční teorie mezinárodních vztahů za to, že jsou androcentrické a zanedbávají roli genderu. Zaměřují se na zkušenosti žen v mezinárodních vztazích, genderové dimenze moci a konfliktů a potřebu genderové rovnosti k dosažení míru.
5. Postkolonialismus :Postkolonialismus zpochybňuje eurocentrickou perspektivu tradičních teorií mezinárodních vztahů. Zkoumá, jak kolonialismus a jeho dědictví nadále formují globální mocenské struktury, nerovnosti a mezinárodní vztahy, zejména z pohledu bývalých kolonií.
6. Environmentalismus :Environmentalismus zdůrazňuje roli environmentálních problémů a zájmů v mezinárodních vztazích. Zkoumá dopad lidských činností na životní prostředí, výzvy klimatických změn a nedostatku zdrojů a potřebu mezinárodní spolupráce při řešení těchto globálních problémů.
Tyto teorie nabízejí různé objektivy pro analýzu a pochopení světových záležitostí, poskytují různé pohledy na povahu mezinárodních vztahů, příčiny konfliktů a spolupráce a možnosti dosažení míru a stability ve složitém a propojeném světě.