Zde je rozpis reakcí:
Veřejné pobouření:
* Veřejný smutek: Fanoušci byli zničeni. Do novin i samotného Doyla se hrnuly dopisy vyjadřující hněv a smutek. Mnozí to považovali za osobní ztrátu.
* Petice: Byly podepsány petice, které požadovaly, aby Doyle vzkřísil Holmese. Někteří dokonce zašli tak daleko, že prohlásili, že odmítnou číst jakékoli budoucí Doyleovy příběhy.
* Divadelní představení: V Londýně divadlo oznámilo, že bude pokračovat v inscenování her Sherlocka Holmese navzdory zániku postavy, což dokazuje jeho trvalou popularitu.
Literární dopad:
* Zvýšení Holmesovy slávy: Je ironií, že Doyleovo rozhodnutí upevnilo Holmesovu pozici kulturní ikony. Reakce veřejnosti demonstrovala jeho trvalou přitažlivost a zajistila jeho odkaz.
* Efekt „prázdné židle“: Holmesova nepřítomnost v pozdějších příbězích učinila jejich přítomnost ještě silnější. Očekávání jeho návratu přidalo do Doylova psaní vrstvu intrik.
* Návrat krále: Veřejné pobouření nakonec vedlo Doyla k tomu, aby přivedl Holmese zpět do „Dobrodružství prázdného domu“ (1903), což je krok, který dále upevnil status postavy.
Perspektiva Conana Doyla:
* Touha po nových výzvách: Doyle, plodný spisovatel, dychtil prozkoumat další žánry a postavy. Cítil, že vyčerpal potenciál Sherlocka Holmese.
* Osobní důvody: Doyle byl hluboce zasažen ztrátou svého bratra a temnota příběhu odrážela jeho vlastní smutek.
* Veřejný tlak: Ačkoli Doyle zpočátku stál pevně na svém rozhodnutí, ohromující reakce veřejnosti ho nakonec přesvědčila, aby přivedl Holmese zpět.
Trvalé dědictví:
Doyleovo rozhodnutí zabít Holmese, navzdory počátečnímu odporu, se nakonec ukázalo jako mistrovský tah. Vytvářelo to pocit trvalé fascinace postavou, což zajistilo její trvalou relevanci v populární kultuře po více než století.