Postupné odhalování: Poe postupně odhaluje rostoucí povědomí vypravěče o zvuku klepání. Zpočátku to vypravěč odmítne jako výplod fantazie, pak jako zvuky krys, aby si nakonec uvědomil, že to skutečně někdo klepe na dveře. Tento pocit nejistoty umocňuje napětí.
Smyslové detaily: Poe využívá živé smyslové detaily, aby zvýšil čtenářovu obavu. Opakované a vytrvalé ťukání je popsáno přídavnými jmény jako „nízký“, „tupý“, „výrazný“ a „monotónní“. Vypravěč také zdůrazňuje nepravidelné intervaly mezi klepáními, což čtenáře ještě více zneklidňuje a vytváří pocit neklidu.
Rychlost zobrazování a načasování: Poe dovedně ovládá tempo příběhu, aby zvýšil napětí. Ťukání začíná tiše a zřídka, ale s postupem vyprávění narůstá na intenzitě a frekvenci. Tato postupná eskalace odráží narůstající napětí a směřuje k vyvrcholení příběhu.
Psychologická složitost: Poe se noří do psychologického stavu vypravěče, aby umocnil atmosféru napětí. Klepání se stává projevem viny a paranoie vypravěče a stírá hranici mezi realitou a halucinací. Tento psychologický rozměr přidává další vrstvu nejistoty a drží čtenáře na pozoru.
Symbolismus a metafora: Poe používá symboliku a metaforu k prohloubení pocitu tajemství obklopujícího čepování. Klepání by se dalo interpretovat jako symbol svědomí vypravěče nebo nevyhnutelných důsledků jeho činů, které dodávají již tak zlověstnému zvuku klepání vrstvy symbolického významu.
Vývoj postavy: K celkové napínavosti přispívá nespolehlivá a stále více nevypočitatelná povaha vypravěče. Čtenář se stává nejistým vnímáním vypravěče a pravdivostí jeho líčení událostí, čímž se nejistota ohledně skutečného zdroje ťukání ještě umocňuje.
Kombinací těchto prvků Poe umně vytváří hmatatelný pocit napětí a strašidelnou atmosféru, která nutí čtenáře hádat až do samého konce příběhu.