Primární zdroje: Jedná se o výpovědi z první ruky nebo důkazy ze studovaného období. Jsou to nejcennější vodítka, protože poskytují přímé spojení s minulostí. Příklady:
* Písemné dokumenty: Deníky, dopisy, vládní záznamy, právní dokumenty, noviny, brožury, osobní účty, cestovní deníky, smlouvy, mapy atd.
* Vizuální zdroje: Fotografie, obrazy, sochy, kresby, filmy, videa, artefakty atd.
* Orální historie: Rozhovory s lidmi, kteří zkoumané události prožili.
* Hmotné předměty: Nástroje, zbraně, oblečení, nábytek, šperky, keramika atd.
Sekundární zdroje: Toto jsou zprávy o minulosti, které píší historici nebo jiní učenci. Často se spoléhají na primární zdroje, ale poskytují analýzu, interpretaci a syntézu informací. Příklady:
* Knihy: Biografie, historie, odborné články atd.
* Články v časopisech: Akademické publikace, které prezentují výsledky výzkumu.
* Webové stránky: Vzdělávací webové stránky, webové stránky historické společnosti atd.
Další vodítka:
* Archeologické důkazy: Vykopávky míst k odkrytí artefaktů, struktur a dalších pozůstatků.
* Environmentální důkazy: Analýza půdy, pylu, letokruhů a dalších environmentálních dat.
* Lingvistické důkazy: Analýza jazyka, dialektů a změn jazyka v průběhu času.
* Genetický důkaz: Analýza DNA může být použita ke sledování původu a migračních vzorců.
Kritické hodnocení: Historici nejsou jen sběratelé indicií; také je kriticky hodnotí, aby určili jejich spolehlivost a pravost. Berou v úvahu faktory jako:
* Zaujatost autora: Měl autor nějaký osobní zájem na prezentaci konkrétní verze událostí?
* Kontext: Jaký byl historický kontext, ve kterém pramen vznikal?
* Účel: Proč vznikl zdroj?
* Přesnost: Jsou informace ve zdroji přesné a konzistentní s jinými zdroji?
Význam kontextu:
Historici uznávají, že každé vodítko musí být pochopeno v jeho historickém kontextu. Berou v úvahu sociální, ekonomické, politické a kulturní faktory, které formovaly studované události. To jim umožňuje provádět informované interpretace a vyhýbat se anachronickým soudům.
Cílem historika je nakonec využít všech dostupných vodítek k vytvoření koherentního a působivého vyprávění o minulosti. Snaží se být objektivní a nezaujatí, ale také uznávají, že historie je neustálý proces interpretace a reinterpretace.