1. Pozorování a sběr dat :Vědci začali provádět systematická pozorování a shromažďovat data o přírodních jevech. Svá zjištění pečlivě zaznamenávali a hledali v datech vzorce a zákonitosti.
2. Experimentace :Experimenty se staly zásadním nástrojem pro testování hypotéz a teorií. Vědci navrhli experimenty, které jim umožnily systematicky ovládat proměnné a manipulovat s nimi, izolovat faktory a pozorovat účinky změn.
3. Induktivní uvažování :Na základě svých pozorování a experimentálních výsledků vědci použili induktivní uvažování k vyvození závěrů a zobecnění o přírodním světě. Snažili se navázat vztahy příčina-následek a formulovat obecné zákony nebo principy.
4. Matematické uvažování :Matematika hrála stále významnější roli ve vědeckých výzkumech. Vědci použili matematické nástroje k analýze dat, odvozování vztahů mezi proměnnými a vývoji kvantitativních modelů k popisu přírodních jevů.
5. Opakovatelnost a ověření :Vědci zdůraznili důležitost opakovatelnosti a ověřování výsledků. Vyzvali ostatní vědce, aby zopakovali své experimenty a prozkoumali svá zjištění, aby byla zajištěna jejich platnost a spolehlivost.
6. Zveřejnění výsledků :Během této éry se objevily vědecké časopisy a publikace, které vědcům umožnily sdílet svá zjištění a zapojit se do otevřeného dialogu a vzájemného hodnocení. To usnadnilo šíření nových znalostí a povzbudilo vědecký diskurz.
7. Spolupráce a výměna :Vědci začali spolupracovat a vyměňovat si nápady, pozorování a výsledky experimentů s kolegy napříč obory. To podporovalo kulturu intelektuální výměny a vzájemného učení.
Přijetím těchto metod vědci během vědecké revoluce vytvořili přísný a systematický přístup k získávání znalostí. Tento empirický přístup položil základy moderní vědy a změnil naše chápání přírodního světa.