„Kdo“ je hluboká a podnětná báseň W. H. Audena, původně publikovaná v jeho básnické sbírce z roku 1940 „Jiná doba“. Báseň klade existenciální otázky o identitě, lidskosti a povaze já. Auden tato témata zkoumá prostřednictvím evokujících obrazů a jedinečné struktury a vytváří báseň, která u čtenářů hluboce rezonuje.
Forma a struktura:
Audenova báseň je psána volným veršem, který se vyznačuje absencí konzistentního rýmového schématu nebo metrického vzoru. Tato forma umožňuje básni volně plynout a napodobuje přirozený rytmus myšlení. Báseň je strukturována do čtyř slok, přičemž každá sloka představuje jiný aspekt ústřední otázky:"Kdo?"
snímky:
Báseň je plná živých a symbolických obrazů, které zve čtenáře k zamyšlení nad povahou identity a lidskosti. Auden používá přirovnání jako „stín otázky“, „oči dítěte“ a „tělo tanečnice“. Tyto obrázky podněcují k zamyšlení a povzbuzují čtenáře, aby hledali odpovědi sami v sobě.
Existenciální otázky:
„Kdo“ ve svém jádru vyvolává zásadní existenciální otázky o povaze já a existence. Auden se noří do nejistoty a složitosti lidské identity a zkoumá propast mezi já, které vnímáme, a já, které vnímají ostatní. Báseň se noří do paradoxů lidského stavu, kde vedle sebe existují známé a neznámé.
Identita a dualita:
Báseň zkoumá duality v rámci lidské identity a zdůrazňuje, že jednotlivci jsou jak jednotlivci, tak součástí kolektivu. Auden píše:"Jsme to, co jíme, / co pijeme, / co dýcháme." To posiluje myšlenku, že naše identita je utvářena jak vnějšími faktory, tak našimi vlastními zkušenostmi a volbami.
Empatie a spojení:
V pozadí existenciálních otázek báseň také vyjadřuje pocit empatie a spojení. Opakované "Kdo?" naznačuje, že hledání identity není osamocenou cestou, ale spíše kolektivní. Audenovo použití množných zájmen zdůrazňuje sdílenou povahu lidské zkušenosti a univerzálnost otázek, které klade.
Závěr:
W. H. Auden „Who“ je hluboce podnětná báseň, která se potýká se základními otázkami identity, lidskosti a sebeuvědomění. Prostřednictvím evokativních obrazů a promyšlené struktury Auden povzbuzuje čtenáře, aby introspektovali a zvážili svůj vlastní smysl pro sebe a své místo ve světě. Trvalá relevance básně spočívá v její schopnosti zachytit existenciální úskalí, která nadále rezonuje s jednotlivci, a nutí nás přemýšlet o složitosti naší vlastní existence.