Báseň je psána volným veršem a řádky jsou často krátké a trhané. To dává básni pocit naléhavosti a vyjadřuje emocionální stav mluvčího. Jazyk je také velmi přímý a mluvčí se neštítí vyjádřit svůj smutek.
Báseň končí řečníkem, který říká, že nikdy nezapomenou na den, kdy zemřel jejich milovaný. Báseň je silným a dojemným zkoumáním zármutku a zachycuje pocit ztráty a izolace, který může přijít se smrtí.
Zde je bližší pohled na některé snímky a symboliku v básni:
* Led a sníh: Led a sníh v básni představují chlad a izolaci, kterou mluvčí cítí. Jsou také symbolem smrti, protože jsou spojeny se zimou a koncem života.
* V pasti: Mluvčí má pocit, že je uvězněn ve zmrzlém světě a není schopen uniknout bolesti ze svého smutku. To je vyjádřeno použitím slov „v pasti“ a „zmrazené“.
* Naléhavost: Krátké, trhané řádky básně dodávají pocit naléhavosti. To vyjadřuje emocionální stav mluvčího a ukazuje, jak se snaží vyrovnat se svým zármutkem.
* Přímý jazyk: Jazyk v básni je velmi přímý a mluvčí se neštítí vyjádřit svůj smutek. To je patrné z řádků jako "Nikdy nezapomenu na den, kdy jsi zemřel" a "Bez tebe jsem ztracen."
17. února je mocné a dojemné zkoumání smutku a zachycuje pocit ztráty a izolace, který může přijít se smrtí.