1. Ústní tradice:
Homér žil v době, kdy ústní tradice hrála významnou roli při uchovávání a předávání kulturních příběhů a legend. Pravděpodobně čerpal z bohaté ústní tradice Řecka, která zahrnovala staletí vyprávění předávané z generace na generaci.
2. Mytologie a folklór:
Řecká mytologie a folklór převládaly v době Homera a sloužily jako významný vliv na jeho literární díla. Ilias a Odyssea představují různá božstva, hrdinové a mýtická stvoření, která byla součástí řecké náboženské víry a kulturního dědictví.
3. Historické události:
Ačkoli Ilias a Odyssea nejsou historické texty v nejužším slova smyslu, odrážejí prvky historických událostí a konfliktů. Předpokládá se, že trojská válka, zobrazená v Iliadě, má nějaký základ ve skutečných konfliktech, ke kterým došlo během pozdní doby bronzové.
4. Cestování a kulturní expozice:
Homerova díla vykazují důkazy o geografických znalostech a kulturní rozmanitosti, což naznačuje, že mohl značně cestoval po celém Středomoří. Tento přístup k různým kulturám a společnostem mohl přispět k bohaté tapisérii příběhů a popisů v jeho epických básních.
5. Literární předchůdci:
Bylo několik literárních předchůdců, kteří ovlivnili Homerův styl a vypravěčské techniky. Patří mezi ně dřívější epické básníky, jako je legendární Orfeus, který je připisován psaní Argonautů.
6. Náboženské a rituální praktiky:
Náboženské rituály, ceremonie a festivaly byly nedílnou součástí řecké kultury v době Homéra. Tyto rituály a praktiky ovlivnily zobrazování náboženských událostí a zvyků v jeho dílech.
7. Osobní zkušenosti a postřehy:
I když je obtížné oddělit biografické detaily od mýtických aspektů Homerova života, někteří učenci se domnívají, že jeho osobní zkušenosti a pozorování mohly formovat jeho vyprávění.
Je důležité poznamenat, že mnohé z těchto vlivů nebyly nutně přímé nebo záměrné, ale spíše odrazem kulturního a intelektuálního prostředí, ve kterém Homer žil a komponoval svá díla.