1. Personifikace:
* "Ta žába, zakňučel, 'Okouzlující poznámka!" (Žába dostává lidskou řeč a schopnost posuzovat hudbu.)
* "Slavík zbledl strachem." (Ptákovi jsou připisovány lidské emoce strachu a bledosti.)
* "A když žába začala kvákat, zpívala píseň lásky a naděje." (Slavík má lidské vlastnosti lásky a naděje.)
2. Připodobnění:
* "Její hlas byl jako stříbrný zvon." (To přirovnává hlas slavíka ke krásnému a jemnému zvuku stříbrného zvonu.)
* "Její hlas jako samet, hladký a hluboký." (Zde je hlas slavíka přirovnáván k luxusní a jemné struktuře sametu.)
3. Metafora:
* "Její píseň byla jako diamant zářivý, klenot v noci." (Slavičí píseň je povýšena na úroveň vzácného a jiskřivého drahokamu.)
* "Ta žába, nafoukl hrdlo pýchou." (Tato metafora implikuje žábovu nafouknutou sebedůležitost, jako by se mu hrdlo fyzicky roztahovalo egem.)
4. Aliterace:
* "Ta žába, zakňučel, 'Okouzlující poznámka!" (Opakování zvuku „c“ zdůrazňuje hrubý a hrubý hlas žáby.)
* "Její hlas byl jako stříbrný zvon, její píseň byla jako diamant zářivý." (Opakování zvuku "s" vytváří pocit hladkosti a krásy, podobně jako zvuky stříbrného zvonu a diamantu.)
5. Asonance:
* "Ta žába, zakňučel, 'Okouzlující poznámka!" (Opakování krátkého zvuku „o“ v „kvákání“ a „nota“ napodobuje chraplavý a nepříjemný zvuk žáby.)
* "Slavík zbledl strachem." (Opakování zvuku „i“ ve slovech „slavík“ a „úlek“ vytváří pocit strachu a zranitelnosti.)
6. Ironie:
* Celá báseň je postavena na ironii, protože žabí plytká chvála a manipulativní chování vedou k slavíkovi pádu.
* Samozvaná hudební odbornost žáby je ironická, protože postrádá jakékoli skutečné porozumění hudbě.
7. Hyperbola:
* "Ta žába, nafoukl hrdlo pýchou." (Zveličení žabí pýchy zdůrazňuje jeho aroganci a pošetilost.)
* "Zpívala celou noc, její hlas byl tak čistý." (Nadsázka slaviččina zpěvu zdůrazňuje její obětavost a talent.)
Tyto řečnické figury přispívají k humoru, satiře básně a jejímu základnímu poselství o nebezpečích lichotek a potřebě vlastní hodnoty.