Spánek se zmocňuje v božské říši.
Teď mlč, mé dítě, nech svého ducha odpočinout,
Uhnízděný v lásce, v tomto truchlivém hnízdě.
Jak měsíční paprsky tančí a stíny mizí,
Zpívám ti, kam žádný strach nevtrhne.
Vydej se s rozevřenými křídly,
Do světa neznámého, mírumilovného světa.
Přes klidné louky, kde se potulují duchové,
Útěchu najdeš v nebeské kopuli.
Motýli vlají, v barvách tak jasných,
Vedení vaší cesty ve věčném letu.
Jako šepot andělů, měkký a klidný,
Moje ukolébavka se táhne touto ponurou scénou.
Spi teď, má drahá, v objetí lásky,
Jako hvězdné světlo utká svou nebeskou milost.
Čas se zastavil, když se prolínají okamžiky,
Ve vzpomínkách vyrytých, až do úplného konce.
I když slzy mohou padat jako déšť v noci,
Budu tě držet blízko, ve věčném světle lásky.
V této strašidelné ukolébavce tě osvobozuji,
Vznést se za hranice smrtelnosti.
Jdi teď, mé dítě, do říše blaženosti,
Kde tvůj duch tančí, ve věčném polibku.