Je to moje duše, která volá po jménu. Jak stříbrno-sladké zvuky jazyků v noci?

Řádky jsou z básně „La Belle Dame sans Merci“ od Johna Keatse.

Básníkova duše ho volá, aby naslouchal hlasu své milenky, která pod stříbrným měsíčním svitem mluví tak „stříbrně sladce“ jako zvonění stříbrných zvonků v noci, které zní tak melodicky a půvabně.