Zvukové vlny jsou vibrace ve vzduchu, které putují do našich uší. Když tyto vlny narazí na naše ušní bubínky, způsobí jejich vibraci, která vysílá signály do našeho mozku, které jsou interpretovány jako zvuk. Amplituda zvukové vlny je to, jak moc se mění tlak vzduchu, když vlna prochází, což zase určuje, jak moc ušní bubínek vibruje. Vyšší amplitudy způsobují větší vibrace a tím i hlasitější zvuky.
V hudební notaci je hlasitost typicky označena dynamickými značkami, jako je „forte“ (hlasitý), „piano“ (jemný) a „mezzo forte“ (středně hlasitý). Tato označení lze použít ke specifikaci celkové hlasitosti skladby nebo sekce, stejně jako k vytvoření kontrastu a tvaru v hudbě.
Lidské ucho je schopno slyšet širokou škálu hlasitostí, od velmi tichého šepotu až po hlasité zvuky, které mohou způsobit bolest. Nejtišší zvuk, který průměrné lidské ucho slyší, je asi 20 decibelů (dB), zatímco práh bolesti je kolem 120 dB.