* Naděje: Zatímco naděje byla často křehká a prchavá, Eliezer lpěl na možnosti osvobození, poháněn malými skutky laskavosti, kterých byl svědkem, a šeptem zvěstí o blížících se spojeneckých silách.
* Instinkt: Eliezer popisuje pochod jako boj o přežití, kde jeho tělo jednalo téměř instinktivně, poháněno prvotní potřebou zůstat naživu. Posouval se za své hranice, spoléhal na svou fyzickou sílu a vůli.
* Bratrstvo: Sdílené utrpení a útrapy pochodu podporovaly mezi vězni pocit kamarádství. Vzájemně se podporovali, sdíleli jídlo a nabízeli slova povzbuzení. Tato sdílená zkušenost poskytla pocit solidarity a cíle.
* Paměť: Eliezer často vzpomínal na svůj minulý život, čerpal sílu ze vzpomínek své rodiny a blízkých. Tyto vzpomínky, dokonce i uprostřed zoufalství, sloužily jako připomínka toho, za co bojoval.
Je důležité poznamenat, že Eliezerova zkušenost byla hluboce osobní a neexistoval jediný faktor, který by ho udržoval v chodu. Jeho přežití bylo pravděpodobně kombinací těchto faktorů spolu s neústupným odhodláním žít.