1. Výkon rádia :Výstupní výkon ručního leteckého rádia se měří ve wattech. Vyšší výstupní výkon znamená silnější signál a tím i delší dosah. Většina ručních leteckých rádií má výstupní výkon 5 wattů nebo méně, ale některé modely mohou mít výkon až 10 wattů.
2. Typ antény :Typ antény použité s ručním rádiem také hraje významnou roli při určování jeho dosahu. Existují dva hlavní typy antén:
- Gumová ducky anténa :Toto je nejběžnější typ antény používaný u ručních leteckých rádií. Jedná se o flexibilní, bičovou anténu, která je připevněna k rádiu. Gumové kachní antény poskytují střední dosah, obvykle několik mil.
- Externí anténa :Externí anténa může poskytnout výrazně delší dosah než gumová klenutá anténa. Externí antény se obvykle montují na trup nebo křídlo letadla.
3. Terén a překážky :Dosah může ovlivnit terén a jakékoli překážky mezi ručním rádiem a přijímací stanicí. Například kopce, budovy a stromy mohou blokovat nebo zeslabovat rádiový signál, čímž se snižuje dosah.
4. Atmosférické podmínky :Dosah ručních leteckých radiostanic mohou ovlivnit také atmosférické podmínky, jako je silný déšť, mlha nebo elektrické bouře. Vlhkost ve vzduchu může pohltit nebo zkreslit rádiové vlny a snížit jejich dosah.
5. Frekvence :Ruční radiostanice pro letectví pracují na různých frekvencích, což může ovlivnit jejich dosah. VHF (Very High Frequency) rádia mají ve srovnání s UHF (Ultra High Frequency) rádia delší dosah, ale VHF signály mohou být snadněji blokovány překážkami.
Je důležité si uvědomit, že dosah udávaný výrobcem ručního leteckého rádia je obvykle za ideálních podmínek a skutečný dosah se může v reálných situacích lišit v důsledku výše uvedených faktorů. Piloti by měli vždy pracovat v rámci omezení dosahu uvedených v letové příručce letadla a být připraveni na zhoršení nebo ztrátu signálu v důsledku různých faktorů souvisejících s prostředím a terénem.