V neklidných snech jsem chodil sám,
Úzké uličky z dlážděných kamenů,
"Pod aureolou pouliční lampy,
Otočil jsem límec do chladu a vlhka.
(verš 2)
Když mě bodl do očí záblesk neonového světla,
To rozdělilo noc
A dotkl se zvuku ticha.
(verš 3)
V ranním tichu jsem otevřel oči,
Do světa, který celý zářil,
S východem slunce nového dne.
(Sbor)
A svět byl široký,
Svět byl široký,
Svět byl široký a já byl mladý,
A vyšel jsem ven do ranního slunce,
S nově nalezeným smyslem pro účel a zábavu.
(verš 4)
Neboť život je cesta, nejen cíl,
A cesta, kterou jsem zvolil, byla moje vlastní tvorba.
Přes údolí hluboká a hory vysoké,
Kráčela bych vpřed pod širým nebem.
(verš 5)
A i když se cesta může kroutit a zatáčet,
Nikdy neztratím smysl pro úžas a touhu.
Neboť v tomto velkém dobrodružství života,
Mládí je plamen, který pohání oheň.
(Sbor)
A svět byl široký,
Svět byl široký,
Svět byl široký a já byl mladý,
A vyšel jsem ven do ranního slunce,
S nově nalezeným smyslem pro účel a zábavu.
(Most)
S každým krokem, který jsem udělal, jsem zanechal stopu,
Dědictví okamžiků, barevné pole.
Společný smích, slzy, které jsme plakali,
Vznikla přátelství, láska, kterou jsme zkusili.
(verš 6)
Prostřednictvím zkoušek a soužení bychom se učili a rostli,
Vyřezáváme naše cesty, necháme naše duše zářit.
S každou další sezónou je nevyřčená kapitola,
Moudrost mládí, příběh, který má být odvážný.
(Sbor)
A svět byl široký,
Svět byl široký,
Svět byl široký a já byl mladý,
A vyšel jsem ven do ranního slunce,
S nově nalezeným smyslem pro účel a zábavu.
(Outro)
V tapisérii života je mládí nití,
Symfonie snů, která ještě nebyla vyřčena.
Tak se drž momentů, přijmi jízdu,
Neboť v říši mládí může být cokoli.